28. 6. 2022

„Rudi“ Mattoni a dalších pět členů rodiny Mattoni pochováni v hrobce v Karlových Varech

Do hrobky rodiny Mattoni na Ústředním hřbitově v Karlových Varech – Drahovicích byly dnes pietně uloženy urny s ostatky šesti členů této významné rodiny, jejíž jméno je nerozlučně spjato s Karlovými Vary a zdejším regionem. Nejznámější z uložených je Rudolf „Rudi“ Heinrich Theodor Mattoni, pravnuk zakladatele slávy minerální vody Mattoni, který Kyselku a Karlovy Vary v uplynulých desetiletích opakovaně navštívil.


Symbolického návratu šesti členů rodiny Mattoni do jejich rodného kraje se zúčastnili syn Rudolfa Mattoniho Carlo Mattoni, generální ředitel společnosti Mattoni 1873 Alessandro Pasquale, představitelé města Karlovy Vary i Karlovarského kraje a další osobnosti spojené s městem a regionem, jejich tradicí a historií.

„Rudiho Mattoni si hluboce vážím. Měl jsem několik příležitostí se s ním setkat, když od 90. let pravidelně navštěvoval zemi svých předků, zajímal se o Kyselku a rodinnou tradici. Inspiruje mne také jeho celoživotní zájem o ochranu přírody a zejména motýlů, jejichž výskyt považoval za jeden z důležitých indikátorů čistoty životního prostředí. Dnešní firma Mattoni 1873 navazuje nejen na historický odkaz Mattoniů, ale také na Rudiho úsilí o lepší životní prostředí. Na jeho počest jsme letos pojmenovali náš nový projekt na ochranu přírody, Motýlí louky Rudiho Mattoni. Chceme díky němu chránit ohrožené motýly a vracet druhovou rozmanitost do krajiny kolem našich závodů,“ říká Alessandro Pasquale.

„Dnešní den je pro naši rodinu takovým návratem domů a nesmírně si vážíme pomoci všech, kteří nám jej umožnili. Karlovy Vary byly domovem rodiny Mattoni již od konce 17. století, kdy sem Octavio Mattoni přišel z italského Tremezza. Můj otec Česko opakovaně navštěvoval, stýkal se s kolegy entomology na Jihočeské univerzitě, měl zájem o obnovu lázní v Kyselce a navázal i přátelské vztahy s Alessandrem Pasquale a společností Mattoni 1873. Jsem velmi vděčný, že dnes můžeme splnit otcovo přání a uložit jeho i ostatní příbuzné k odpočinku v rodové hrobce právě v Karlových Varech,“ dodal Carlo Mattoni.

Členové rodiny Mattoni nově uložení do hrobky v Karlových Varech

Po svém skonu byli pohřbeni v zahraničí, kde předtím strávili velkou část svých životů. Nyní spočívají v rodinné hrobce v Karlových Varech vedle dalších příslušníků rodiny Mattoni včetně zakladatele značky Mattoni, Heinricha Edlera von Mattoni.

Rudolf Heinrich Theodor Mattoni („Rudi“) (* 6.10.1927 Venice, ✝ 3. 1. 2022 New York)
Pravnuk zakladatele slávy Kyselky i tamní minerální vody Heinricha Edlera von Mattoni.
Vystudoval přírodní vědy a speciálně se věnoval entomologii. Stal se světově významným odborníkem v oboru motýlí fauny, byl emeritním profesorem kalifornské univerzity v Los Angeles. V Argentině objevil několik neznámých druhů motýlů, v domovských USA se mj. věnoval obnově přirozeného prostředí ohrožených druhů motýlů.
Rudi Mattoni pravidelně jezdil v posledních desetiletích do Česka. Živě se zajímal o odkaz svých předků a obnovu bývalých lázní, byl členem správní rady obecně prospěšné společnosti Lázně Kyselka, účastnil se otevření Mattoni Muzea v roce 2016. Zájem o Kyselku a Karlovarský kraj Rudimu zůstal po celý život, a i přes vysoký věk (95 let) chtěl ještě nedávno Česko navštívit. Do rodinné hrobky v Karlových Varech byl nyní uložen společně se svým otcem (Andreas Heinrich Otto Mattoni).

Alice Wilhelmine Mattoni (* 18. 9. 1896 Karlovy Vary, ✝ 8. 11. 1986 Salzburg)
Dcera Leo Friedricha Karla, prvního syna Heinricha Edlera von Mattoni.
Provdala se za karlovarského obchodníka s papírem Waltera Pösche (1932). Po válce se vydali do Stuttgartu, kde Walter Pösch roku 1946 náhle zemřel. Alice pak přesídlila do Mnichova, kde s bratrancem Egonem von Mattoni vedla penzion Rosenhof. Po smrti Egona žila povětšinou v rodinném domě v Salzburgu.

Adele Juliana Pupp-Mattoni (* 3. 3. 1874 Karlovy Vary, ✝ 13. 10. 1957 Salzburg)
Manželka Heinricha Johanna Petera, druhého syna Heinricha Edlera von Mattoni
Dcera z hoteliérské rodiny Julia Puppa a Kateřiny Pupp se 21.1. 1899 provdala za Heinricha Johanna Petera Mattoni, poručíka dragounského regimentu. Postupně se jim narodily tři děti. Nějakou dobu žila tato rodina v karlovarské vile Mattoni uprostřed zahrady Amalienhof, později přesídlila do Salzburgu-Aigenu.

Andreas Heinrich Otto Mattoni (* 27. 2. 1900 Karlovy Vary, ✝ 11. 1. 1985 Vídeň)
Syn Heinricha Johanna Petera, druhého syna Heinricha Edlera von Mattoni, a Adele Juliany Pupp. Otec „Rudiho“ (Rudolfa Heinricha Theodora Mattoniho).
Až do své smrti byl známým vídeňským filmovým a divadelním hercem. Debutoval v sezoně 1922/23 v Burgtheateru, pak účinkoval ve Wiener Kammerspiele a na podzim 1924 v Berlíně, kde hned v prvním roce dostal filmovou roli Tartuffa od Friedricha Wilhelma Murnaua, později účinkoval v řadě dalších rolí (hrál především galantní milence). Roku 1933 se vrátil do Rakouska a vystupoval v divadle v Josefstadtu. Od roku 1938 žil v Římě a hrál menší role v italských filmech. Roku 1942 se vrátil zpět do Vídně. Po válce pracoval krátce jako filmový producent. V letech 1957-1964 byl spolupracovníkem ředitele Státní vídeňské opery Herberta von Karajana a s ním prožil všechny enormní úspěchy tohoto geniálního rakouského dirigenta. Absolutní důvěru slavného dirigenta si získal svým brilantním vyjednáváním se zpěváky, režiséry a řediteli, i svými rozsáhlými jazykovými znalostmi.

Cecilia Isabella Mattoni (* 28. 1. 1901 Karlovy Vary, ✝ 3. 3. 1965 Salzburg)
Dcera Heinricha Johanna Petera, druhého syna Heinricha Edlera von Mattoni, a Adele Juliany Pupp.
Provdala se za Egona von Jordan, syna posledního c.k. okresního karlovarského hejtmana a herce. Žila až do smrti v roce 1965 v Salzburgu v domě, který patřil jejímu bratrovi Egonu Mattoni.

Egon Karl Heinrich Mattoni (* 3. 9. 1902 Karlovy Vary, ✝ 16. 4. 1962 Salzburg)
Syn Heinricha Johanna Petera, druhého syna Heinricha Edlera von Mattoni, a Adele Juliany Pupp.
Patřil k největším akcionářům karlovarského Grandhotelu Pupp (v roce 1943 držel 330 akcií z celkových 3000). Po odsunu Němců vedl restauraci v Baden- Badenu, později byl krupiérem herny v Konstanci u Bodamského jezera. Na základě odškodnění za ztrátu majetku v ČSR získal půjčku, která mu umožnila zakoupit penzion Rosenhof na Dachauerstrasse v Mnichově. Penzion se stal centrem setkávání odsunutých německých obyvatel Karlových Varů. Kvůli vážné nemoci musel Egon dobře zavedenou živnost v roce 1960 opustit a přestěhovat se do Salzburgu, kde o dva roky později zemřel.